V následujícím seznamu jsou uvedeny základní kroky instalace.
Než začnete s instalací, vytvořte si zálohu souborů, které máte na disku, protože při instalaci by mohlo dojít ke ztrátě vašich dat. Je velmi pravděpodobné, že budete muset přerozdělit pevný disk, abyste udělali místo pro Debian GNU/Linux. Při rozdělování disku byste vždy měli počítat s tím, že můžete ztratit všechna data. Instalační programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená lety používání, ale chybná odpověď by se vám mohla zle vymstít. I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné práce.
Jestliže budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Zvlášť v případě, že se chystáte přerozdělit systémový disk, se vám může přihodit, že bude nutné obnovit zavádění tohoto systému nebo dokonce nová instalace operačního systému.
install.cs.txt
install.cs.html
install.cs.pdf
Linux Hardware Compatibility HOWTO
fdisk.txt
cfdisk.txt
.../current/md5sum.txt
md5sum
, můžete si příkazem md5sum -v -c md5sum.txt
ověřit, zda soubory nejsou poškozeny.
Informace o hardwaru můžete získat:
Hardwarové informace nutné pro instalaci +-------------------------------------------------------------------+ |Hardware| (možná) potřebné informace | |--------+----------------------------------------------------------| | | * Počet. | | | * Jejich pořadí v systému. | |Pevné | * Typ IDE nebo SCSI (většina počítačů má disky IDE) | |disky | * Dostupné volné místo. | | | * Diskové oddíly. | | | * Oddíly, na kterých jsou nainstalovány jiné | | | operační systémy. | |--------+----------------------------------------------------------| | | * Výrobce a model. | | | * Podporovaná rozlišení. | |Monitor | * Horizontální obnovovací frekvence. | | | * Vertikální obnovovací frekvence. | | | * Podporovaná barevná hloubka (počet barev). | | | * Velikost obrazovky. | |--------+----------------------------------------------------------| | | * Typ: sériová, PS nebo USB. | |Myš | * Port. | | | * Výrobce. | | | * Počet tlačítek. | |--------+----------------------------------------------------------| |Síť | * Výrobce a model. | | | * Typ adaptéru. | |--------+----------------------------------------------------------| |Tiskárna| * Výrobce a model. | | | * Podporovaná tisková rozlišení. | |--------+----------------------------------------------------------| | | * Výrobce a model. | |Video | * Dostupná videopaměť. | |karta | * Podporovaná rozlišení a barevné hloubky (měli byste | | | porovnat se schopnostmi monitoru). | +-------------------------------------------------------------------+
Mnoho značkových výrobků pracuje pod Linuxem bez problémů a podpora hardwaru pro Linux se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno Linux nepodporuje tolik typů hardwaru jako některé jiné operační systémy.
Pod Linuxem obvykle nepoběží hardware, který ke své činnosti vyžaduje některou verzi Windows.
Přestože některý Windows-specifický hardware můžete pod Linuxem rozchodit, obvykle to vyžaduje spoustu další práce. Navíc linuxové ovladače pro windowsový hardware bývají svázány s konkrétním jádrem a tudíž mohou rychle zastarat.
Nejrozšířenějšími ukázkami tohoto hardwaru jsou takzvané win-modemy. Windows-specifické však mohou být i tiskárny a jiná zařízení.
Možný postup při ověřování hardwarové kompatibility:
Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě tyto informace. (Pokud vám správce sítě doporučí použít DHCP server, nemusíte tyto informace zjišťovat, protože DHCP server nastaví váš počítač automaticky.)
Jestliže budete do sítě připojeni jen přes PPP nebo podobné vytáčené připojení, nejspíš nebudete moci instalovat základní systém ze sítě. V takovém případě musíte instalovat z CD, lokálního disku nebo disket obsahujících základní balíčky. K nastavení síťového připojení se můžete vrátit, až budete mít instalaci hotovou. Návod je dále v textu Nastavení PPP, Oddíl 8.9.
Je velmi důležité vědět, pro jaký účel chcete počítač používat. Podle toho odhadnete nároky na diskovou kapacitu a navrhnete optimální rozdělení pevného disku.
Porovnejte seznam vašeho hardware s následující tabulkou, ve které zjistíte, zda můžete použít zamýšlený typ instalace.
Skutečné minimální požadavky mohou být nižší než uvádí tabulka, ale většina uživatelů by se mohla cítit frustrovaně. Pro pracovní stanice je minimální doporučený procesor Pentium 100 a pro server Pentium II-300.
Doporučené minimální požadavky +----------------------------------------------+ |Typ instalace | RAM | Pevný disk | |------------------+-------------+-------------| |Bez kanc. aplikací| 16 MB | 450 MB | |------------------+-------------+-------------| |Pracovní stanice | 64 MB | 1 GB | |------------------+-------------+-------------| |Server | 128 MB | 4 GB | +----------------------------------------------+
Pro představu je zde uvedeno několik typických využití Debianu. Další ideu o zabraném místu můžete získat pohledem na Místo potřebné pro úlohy, Oddíl 11.4.
Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že neobsahují další
věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba pošta, soubory uživatelů,
data). Při přidělování místa pro vaše vlastní soubory a data je vždy lepší být
velkorysý. Konkrétně v Debianu oblast /var
obsahuje hodně dat
závislých na dané situaci. Například soubory programu dpkg
mohou
klidně zabrat 20MB, ani nemrknete. Pokud přidáme velikost logovacích souborů
(většinou v řádech MB) a ostatní proměnlivá data, měli byste pro
/var
uvažovat o alokování minimálně 50MB.
Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi, přidáním nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.
Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém (Windows95, Windows NT, OS/2, MacOS, Solaris, FreeBSD, …) a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém.
Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem vašeho stávajícího operačního systému , jako je fdisk nebo PartitionMagic . Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace.
Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi. Naštěstí pro některé uživatele existuje alternativní řešení, viz Změna rozdělení disku bez ztráty dat, Oddíl 3.6.1.1.
Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím jednoduše vypořádá.
Stejně pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až v průběhu instalace (Poznámky k rozdělování disku, Kapitola 6). Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně).
Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a rozdělit disk až při instalaci. Nedoporučujeme vytvářet linuxové oblasti nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví nejlépe, co má rád).
Pokud budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých oblastí.
Tyto problémy můžete vyřešit, nebo se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední.
Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační systémy (původní systém a Debian), budete muset:
Pokud budete měnit diskové oddíly se souborovými svazky FAT nebo NTFS, doporučuje se buď postup popsaný dále v textu nebo použití programů ze systémů DOS nebo Windows. Není nutné provádět rozdělení disku z těchto systémů, lepších výsledků obvykle docílíte v Linuxu.
Možným problémem může být velký IDE disk, na kterém nepoužíváte ani LBA adresování ani překládací ovladač od výrobce, nebo máte starší BIOS (vyrobený před rokem 1998), který nepodporuje rozšíření pro velké disky. Potom je nutné umístit zaváděcí oddíl do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních 524 MB), což může vyžadovat posunutí stávajících FAT nebo NTFS oblastí.
Jedna z nejčastějších situací je přidání Debianu na systém, kde už je DOS (případně Windows 3.1), Win32 (například Windows 95, 98, NT) nebo OS/2, aniž by se zničila předchozí instalace. Jak už bylo vysvětleno v Počet a velikost oblastí, Oddíl 6.1, zmenšování velikosti diskového oddílu vede skoro jistě ke ztrátě dat, pokud se neprovedou jistá opatření. Metoda, kterou zde popíšeme, sice nezaručuje, že nepřijdete o data, ale v praxi velice dobře funguje. Rozhodně si ale vytvořte zálohu dat.
Nejprve se rozhodněte, jak disk chcete rozdělit. Postup v této sekci rozdělí jeden oddíl na dva. Jeden bude obsahovat původní operační systém a druhý bude pro Debian. Během instalace Debianu budete mít příležitost druhou část disku dále rozdělit.
Postup se zakládá na přesunu dat na začátek oddílu a následné změně do záznamů o rozdělení disku tak, že nedojde ke ztrátě dat. Důležité je, abyste mezi přesunutím dat a změnou oddílů provedli co nejméně operací, snížíte tak možnost zápisu nějakého souboru do volného místa na oddílu a podaří se vám vydělit z původního oddílu větší část.
Budete potřebovat program fips
, který najdete v adresáři
tools
na serverech zrcadlících distribuci Debianu. Rozbalte
archív a nakopírujte soubory RESTORRB.EXE
, FIPS.EXE
a
ERRORS.TXT
na systémovou disketu. Systémová disketa se vytvoří
příkazem sys a:. Program fips je doplněn velmi kvalitním popisem.
který jistě oceníte v případě, že používáte při přístupu na disk kompresi dat
nebo diskový manažer. Vytvořte si systémovou disketu a než začnete
defragmentaci, přečtěte si dokumentaci.
Další krok je přesun dat na začátek oddílu. To umí program
defrag
, který je součástí systému DOS verze 6.0 a pozdějších
verzí. Dokumentace k programu fips
obsahuje seznam jiných
programů, které můžete k tomuto úkonu použít. Jestliže používáte Windows 95,
musíte použít jejich verzi programu defrag
, poněvadž verze pro DOS
nezvládá VFAT, která obsahuje podporu dlouhých jmen u Windows 95 a vyšších.
Po ukončení defragmentace disku, která může na větších discích chvíli trvat, zaveďte systém z připravené systémové diskety. Spusťte a:\fips a postupujte podle návodu.
Pokud s programem fips
neuspějete, můžete zkusit jiné programy pro
správu disku.
Při vytváření oddílů pro DOS nebo změně jejich velikosti linuxovými nástroji,
pozorovali někteří uživatelé problémy s takto připravenými oddíly. Někdy se
jednalo o zhoršení výkonu, časté potíže s programem scandisk
nebo
divné chyby systémů DOS a Windows.
Kdykoliv vytvoříte nebo změníte velikost oddílu určeného pro DOS, je dobré
vymazat prvních pár sektorů. Před spuštěním programu format
v
systému DOS, proveďte z Linuxu
dd if=/dev/zero of=/dev/hdXX bs=512 count=4
V této části se popisuje nastavení hardwaru nutné před vlastní instalací. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení ,,firmware'' systému. ,,Firmware'' je nejnižší úroveň softwaru, který zařízení v počítači používají, rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian GNU/Linux
BIOS zabezpečuje základní funkce nutné pro zavedení operačního systému. Váš počítač patrně umožňuje vyvolání menu, ze kterého lze BIOS nastavit. Před instalací si ověřte, že máte BIOS správně nakonfigurován, vynechání tohoto kroku se může projevit pády systému nebo vám Debian nemusí jít vůbec nainstalovat.
Následující řádky jsou převzaty z PC Hardware
FAQ
z odpovědi na otázku, jak vyvolat menu systému BIOS. Podoba
menu není jednotná, záleží, kdo je autorem softwaru BIOSu.
[From: burnesa@cat.com (Shaun Burnet)]
Další informace o vyvolání menu BIOSu jsou třeba v http://www.tldp.org/HOWTO/mini/Hard-Disk-Upgrade/install.html
.
Některé počítače řady 386 menu systému BIOS nemají. Vyžadují zvláštní program,
kterým nastavíte CMOS. Pokud tento program pro váš počítač nemáte, můžete
vyzkoušet některý ze seznamu na ftp://ftp.simtel.net/pub/simtelnet/msdos/
.
Systémy BIOS většinou umožňují výběr média, ze kterého bude zaveden operační systém. Nastavte zaváděcí pořadí A: (první disketová jednotka), CD-ROM (pravděpodobné označení D: nebo E:) a nakonec C: pro první pevný disk. Tím umožníte natažení operačního systému buď z diskety nebo z CD, ze kterých se Debian instaluje nejčastěji.
Pokud máte novější SCSI řadič a máte k němu připojenou CD mechaniku, z největší pravděpodobností z ní budete moci nastartovat. Jediné, co musíte udělat, je povolit zavádění z CD-ROM ve SCSI-BIOSu vašeho řadiče.
V další části naleznete postup, jak změnit pořadí zavádění. Po instalaci nezapomeňte vrátit pořadí na původní hodnoty, abyste mohli zavést systém z pevného disku.
Obvyklé položky bývají: ,,C, A, cdrom'' nebo ,,A, C, cdrom''.
C je pevný disk a A bývá disketová mechanika.
Některé BIOSy (jako třeba Award BIOS) obsahují možnost ,,automaticky nastavit rychlost otáčení CD'', což nemusí být nejlepší volba. Pokud od jádra dostáváte chybové hlášky seek failed, může to být váš problém. Raději byste měli rychlost otáčení nastavit na nějakou menší hodnotu.
Pokud máte v počítači nastavení obou druhů paměti, nastavte co nejvíce ve prospěch extended, kterou Linux využívá.
Zakažte v BIOSu varování o výskytu virů. Máte-li speciální desku s antivirovou ochranou, deaktivujte ji nebo desku z počítače odstraňte. Její funkce není slučitelná s během systému GNU/Linux. Díky přístupovým právům k souborům, chráněné paměti jádra, o virech v Linuxu skoro neuslyšíte. [3]
Vaše základní deska zřejmě umožňuje volbu shadow RAM nebo nastavení typu ,,BIOS caching'', ,,Video BIOS Shadow'', ,,C800-CBFF Shadow''. Deaktivujte tato nastavení. Shadow RAM zrychluje přístup do ROM pamětí na základní desce a některých řadičích. Linux místo této optimalizace používá vlastní 32-bitový přístup a poskytuje tuto paměť programům jako běžnou paměť. Při ponechání volby shadow RAM může dojít ke konfliktu při přístupu k zařízením.
Najdete-li v menu BIOS položku ,,15-16 MB Memory Hole'', prosím, zakažte tuto funkci. Linux bude využívat celých 16 MB, pokud je máte.
Základní deska Intel Endeavor má volbu ,,LFB'' neboli ,,Linear Frame Buffer'' obsahující dvě položky ,,Disabled'' a ,,1 Megabyte''. Nastavte jí na ,,1 Megabyte''. Při druhé alternativě nešlo správně načíst instalační disketu a systém se zhroutil. V době přípravy tohoto dokumentu nebylo zřejmé, co je příčina, instalace byla prostě možná jen s tímto nastavením.
Nastavte úsporný režim na volbu APM. Nepovolte možnosti doze, standby, suspend, nap a sleep a rovněž časování pro uspání disku. Linux dokáže uvést počítač do úsporného stavu bez služeb BIOSu. Z jádra na disketách určených pro instalaci byl ovladač pro APM vyjmut, protože na jednom notebooku způsoboval zasekávání systému. Po úspěšné instalaci Debian/Linuxu si můžete podle Kompilace nového jádra, Oddíl 9.6 vytvořit vlastní verzi jádra operačního systému, které bude APM podporovat.
Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než určenou
frekvenci (např. 90MHz na 100MHz). Správná funkce počítače pak může být
závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i poškození systému.
Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný systém přes rok
bezchybně a pak začalo docházet k ukončení běhu kompilátoru gcc
chybou unexpected signal při kompilaci jádra. Nastavení rychlosti CPU na
nominální hodnotu tyto problémy odstranilo.
Kompilátor gcc
často jako první poukáže na problémy s pamětí (nebo
na jiné hardwarové problémy způsobující nepředvídatelnou modifikaci dat), neboť
vytváří velké datové struktury, které opakovaně prochází. Chyba v uložení dat
způsobí vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na neexistující adresu.
Symptomem je pak ukončení překladu chybou unexpected signal (neočekávaný
signál).
Kvalitní základní desky podporují paritní RAM a jsou schopny upozornit na jednobitovou chybu v RAM. Bohužel nedokáží chybná data opravit a obyčejně dojde k okamžitému pádu systému. Stejně je ale lepší vědět, že k takové situaci dochází, než riskovat poškození dat. Z tohoto důvodu jsou nejlepší systémy vybaveny základními deskami podporujícími paritní a pravou paritní paměť. Více k tomuto tématu Falešná paritní paměť, Oddíl 2.6.3.
Pokud máte skutečně paritní paměťové moduly a základní desku, která je podporuje, povolte v systému BIOS nastavení, která způsobí přerušení při chybě paritní paměti.
Systémy s volbou rychlosti běhu CPU nastavte na vyšší rychlost, pokud BIOS dokáže vypnout softwarové přepínání rychlosti procesoru, učiňte tak. Na určitých systémech může při detekci zařízení dojít ke konfliktu se softwarovým řízením taktu procesoru.
Mnozí majitelé procesorů Cyrix byli donuceni vypnout cache na dobu instalace Linuxu z důvodů chyb při čtení disket. Jestliže budete muset přistoupit ke stejnému opatření, nezapomeňte po úspěšné instalaci povolit používání cache, systém běží bez cache výrazně pomaleji.
Nejedná se asi o chybu procesoru a bylo by možné v Linuxu zjednat nápravu. Po přechodu z 16 do 32 bitového režimu patrně přestane být platný obsah cache.
Mimo nastavení v systému BIOS je někdy třeba změnit konfiguraci vlastních zařízení. K některým kartám jsou k dispozici programy na jejich konfiguraci, u jiných se provádí změny přímo na kartě propojkami. Není možné zde uvést úplný popis pro každé zařízení, cílem tohoto návodu je dát alespoň pár užitečných tipů.
Pokud některé ze zařízení poskytuje ,,mapování paměti'', mělo by se odehrávat v oblasti od 0xA0000 do 0xFFFFF (tzn. od 640 kB do 1 MB) nebo alespoň 1 MB nad celkovou pamětí vašeho systému.
Pokud nemáte k dispozici klasickou AT klávesnici, ale pouze USB, budete muset v BIOSu nastavit emulaci klasické AT klávesnice. Hledejte položky ,,Legacy keyboard emulation'' nebo ,,USB keyboard support''. Abyste mohli zavést instalační sytém, musí být tato volba povolená.
Pokud žádnou podobnou nabídku nemůžete najít, mohou nastat dva případy: Buď je tato volba standardně zapnutá a nic se neděje, nebo BIOS tuto emulaci neposkytuje a pak máte smůlu.
Jestliže emulace přestane fungovat těsně po zavedení jádra, můžete zkusit variantu ,,bf2.4'', která má USB moduly na kořenové disketě. Jestliže instalujete z disket, budete potřebovat klávesnici ještě před tím, než se zavedou příslušné moduly. V takovém případě by mohl pomoci zaváděcí argument ,,keytimer''.
Někdy se stává, že emulace z ničeho nic přestane fungovat, ale po několika minutách se zase rozběhne. Toto chování můžete spravit tím, že programem modconf zavedete vlastní linuxové ovladače pro USB klávesnice (spolu s moduly usb-uhci nebo usb-ohci modules, viz ,,Nastavení ovladačů zařízení'').
Linux nedokáže vždy správně určit dostupnou paměť v systému. Podívejte se na Zaváděcí argumenty, Oddíl 5.1.
Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře Intel x86
verze 3.0.23, 15 May, 2002