Nebojte se kompilace jádra, je to zábava a budete z ní mít užitek.

Doporučený způsob kompilace jádra v Debianu vyžaduje tyto balíky: kernel-package, kernel-source-2.4.25 (aktuální verze v době vzniku dokumentu), fakeroot a další, které již máte patrně nainstalované (úplný seznam je v souboru /usr/share/doc/kernel-package/README.gz).

Tato metoda vytvoří ze zdrojových textů jádra .deb balíček, a jestliže používáte nestandardní moduly, taktéž z nich vyrobí aktuální balíčky. Při instalaci balíčku se do adresáře /boot uloží pěkně pohromadě jádro, mapa symbolů System.map a aktuální konfigurace.

Jádro nemusíte připravovat touto cestou, ale domníváme se, že s využitím balíčkovacího softwaru se proces zjednoduší a je také bezpečnější. Místo balíku kernel-source-2.4.25 si klidně můžete stáhnout poslední zdrojové texty jádra přímo od Linuse.

Popis balíku kernel-package se nachází v adresáři /usr/share/doc/kernel-package. V následujících odstavcích najdete jen stručný úvod k jeho použití.

V dalším budeme předpokládat, že zdrojové texty jádra verze 2.4.25 uložíte do /usr/local/src. Jako uživatel root vytvořte adresář /usr/local/src a změňte jeho vlastníka na váš normální účet. Přihlaste se na svůj účet a přejděte do adresáře, kde chcete mít zdrojové texty jádra (cd /usr/local/src), rozbalte archív (tar xIf /usr/src/kernel-source-2.4.25.tar.bz2) a vejděte do vzniklého adresáře (cd kernel-source-2.4.25/).

V prostředí X11 nakonfigurujte jádro příkazem make xconfig, nebo v terminálu příkazem make menuconfig (musíte mít nainstalovaný balíček ncurses-dev). Pročtěte si nápovědu a pozorně vybírejte z nabízených možností. Pokud si v některém bodu nebudete vědět rady, je většinou lepší zařízení do jádra vložit. Volby, kterým nerozumíte a které se nevztahují k hardwaru, raději nechte na přednastavených hodnotách. Nezapomeňte do jádra zahrnout ,,Kernel module loader'' (tj. automatické vkládání modulů) v sekci ,,Loadable module support'' , které přednastavené nebývá, avšak Debian tuto službu předpokládá.

Příkazem make-kpkg clean pročistíte strom zdrojových textů a vynulujete předchozí nastavení balíku kernel-package.

Kompilaci jádra provedete příkazem fakeroot make-kpkg --revision=jadro.1.0 kernel_image. Číslo verze si můžete zvolit podle vlastní úvahy, slouží pouze k vaší orientaci v připravených balících. Kompilace zabere chvíli času, záleží na výpočetním výkonu vašeho počítače.

Pokud využíváte zařízení PCMCIA, nainstalujte také balík pcmcia-source, který do /usr/src nakopíruje komprimovaný soubor se zdrojovnými texty. Tento archív rozbalte v adresáři /usr/src, protože programy předpokládají, že najdou moduly v adresáři /usr/src/modules. Balík s PCMCIA moduly připravíte příkazem make-kpkg modules_image. Pro oba úkony musíte mít rootovská práva.

Až kompilace skončí, jádro nainstalujete jako každý jiný balík. Jako root napište dpkg -i ../kernel-image-2.4.25-podarchitektura_jadro.1.0_i386.deb. podarchitektura je volitelné upřesnění architektury, např. ,,i586'', které jste zadali při konfiguraci jádra. dpkg -i kernel-image... nainstaluje jádro spolu s doprovodnými soubory. Jedná se třeba o soubory System.map, který je užitečný při dohledávání problémů v jádře, a /boot/config-2.4.25 obsahující konfigurační soubor jádra. Balík s jádrem je dostatečně chytrý, aby během instalace spustil zavaděč (příslušný k vaší platformě) a obnovil zaváděcí záznamu na disku. Pokud jste vytvořili balík s moduly (třeba PCMCIA nebo lm-sensors), je nanejvýš vhodné ho také nainstalovat.

Nyní je čas spustit systém s novým jádrem. Projděte si chybové hlášky, které se mohly při instalaci jádra vyskytnout, a pokud vše vypadá dobře, restartujte příkazem shutdown -r now.

Popis balíku kernel-package najdete v adresáři /usr/share/doc/kernel-package.