Zavádění více operačních systémů na jednom počítači je stále něco jako černá magie. Tento dokument se ani nesnaží pokrýt všechny možné zavaděče, které se liší na jednotlivých architekturách a dokonce i na jejich podarchitekturách. Měli byste si dobře prostudovat dokumentaci vašeho zavaděče a pamatujete: třikrát měř a jednou řež.
Jestliže se rozhodnete, aby se systém zaváděl přímo z pevného disku, a neinstalujete na bezdiskovou stanici, instalační systém se vás zeptá, zda má instalovat MBR (master boot record). Nepoužíváte-li zaváděcí manažer (patrně nepoužíváte, jestli nevíte, oč se jedná) a na počítači nemáte další operační systém, odpovězte na tuto otázku kladně.
Odpovědí Ano například znemožníte start systému MS-DOS. Buďte opatrní a přečtěte si 8.3 – „Reaktivace DOS a Windows“.
Po instalaci MBR bude následovat otázka, zda se má po zapnutí počítače automaticky zavádět GNU/Linux z pevného disku. Tím se vlastně nastaví na kořenovém oddílu GNU/Linuxu příznak aktivní a bude se z něj načítat operační systém.
Standardní zavaděč na i386 je „LILO“. Je to komplexní program nabízející hodně možností, včetně zavádění MS-DOSu, NT a OS/2. Pokud máte nějaké speciální požadavky, prostudujte si adresář /usr/share/doc/lilo/ a nezapomeňte na zajímavý dokument LILO mini-HOWTO.
Pokud něco uděláte špatně a nebudete moci zavést MS-DOS, budete muset nastartovat z DOSové zaváděcí diskety a příkazem fdisk /mbr nainstalovat DOSový MBR (master boot record). To ale znamená, že budete muset najít nějakou jinou cestu, jak se dostat zpět do Debianu! Detailnější informace obsahuje 8.3 – „Reaktivace DOS a Windows“.