Jestliže se systémem Unix začínáte, možná budete mít zájem přečíst si dostupnou
literaturu. V Unix
FAQ
najdete odkazy na anglické knihy a diskusní skupiny Usenet.
Podívejte se také na User-Friendly Unix
FAQ
.
Linux je jednou z implementací systému Unix. Na Linux Documentation Project (LDP)
je
shromážděno velké množství elektronických dokumentů a HOWTO (návodů jak na to)
týkajících se Linuxu. Většinu z těchto materiálů si můžete pročítat lokálně,
stačí nainstalovat jeden z balíků doc-linux-html
(HTML verze) nebo
doc-linux-text
(ASCII verze), dokumenty budou v
/usr/share/doc/HOWTO
. V balících jsou dostupné rovněž překlady
některých návodů.
Česky vyšly například knihy:
Michal Brandejs
:
UNIX - Linux. Kniha je určena pro začínající uživatele Linuxu a
systémů UN*X. Zabývá se základními příkazy a systémem z hlediska uživatele.
Vydala Grada
.
Pavel Satrapa
:
Linux -
Internet Server
. Kniha popisuje Linux z pohledu správce sítí,
konfiguraci základních síťových služeb a podobně.
Computer Press
.
Informace specifické pro Debian jsou uvedeny dále.
Běžící linuxový systém nesmíte vypínat tlačítkem reset nebo prostým vytažením ze zásuvky. Pokud se Linux nevypne řízeně, mohou se ztratit nebo poškodit soubory na disku. Můžete použít klávesovou kombinaci Ctrl-Alt-Del . Také se můžete přihlásit jako root a napsat shutdown -h now, reboot nebo halt.
Debian se v liší od ostatních distribucí Linuxu. I když jste již s Linuxem pracovali, je třeba seznámit se s tím, jak distribuce funguje, abyste si systém udrželi v pořádku. Tato kapitola vám pomůže se v Debianu lépe zorientovat. Opět se jedná pouze o letmý přehled.
Nejdůležitější je pochopit, jak pracuje balíčkovací software. Systém je z velké části spravován balíčkovacím systémem. Jedná se o adresáře:
/usr
(vyjma /usr/local
)
/var
(vyjma /var/local
)
/bin
/sbin
/lib
Například když nahradíte program /usr/bin/perl
, nejspíš bude vše
fungovat, ale s přechodem k novější verzi balíku perl
o své úpravy
přijdete. Zkušení uživatelé tomu dokáží zabránit převedením balíku do stavu
,,hold''.
Jedna z nejlepších instalačních metod je určitě apt. Můžete ji použít z dselectu, nebo samostatně na příkazové řádce (info apt-get). Apt vám dovolí sloučit všechny archivy (main, contrib a non-free), takže můžete instalovat jak standardní verze, tak exportně omezené verze balíčků.
Pokud udržujete více verzí různých aplikací, přečtěte si manuálovou stránku příkazu update-alternatives.
Všechny periodické úlohy spojené se správou systému by měly být v adresáři
/etc
, protože to jsou konfigurační soubory. Pokud spouštíte
administrátorské úlohy denně, týdně, měsíčně nebo přes noc, umístěte je do
/etc/cron.{daily,weekly,monthly}
. Spouštění těchto úloh je řízeno
souborem /etc/crontab
. Úlohy poběží postupně podle abecedního
pořadí.
Jestliže však máte speciálnější požadavky (potřebujete úlohu spouštět pod jiným
uživatelem nebo chcete úlohu pouštět v určitém čase nebo intervalu), můžete
použít soubor /etc/crontab
, nebo ještě lépe
/etc/cron.d/cokiliv
. Tyto soubory mají navíc pole pro jméno
uživatele, pod kterým se má úloha spustit.
V obou případech stačí přidat/upravit soubory a cron je automaticky rozpozná a
začne používat — není potřeba spouštět žádný příkaz. Další informace
jsou v cron(8), crontab(5) a /usr/share/doc/cron/README.Debian
.
Po instalaci základního systému a zapsání zavaděče do Master Boot Record budete schopni zavést Linux, ale pravděpodobně nic jiného. To závisí na tom, co jste zvolili během instalace. Tato kapitola popisuje jak můžete znovu aktivovat původní systémy, takže budete znovu moci zavádět DOS nebo Windows.
LILO
je zavaděč, kterým můžete zavádět i některé jiné operační
systémy než je Linux. Zavaděč se konfiguruje souborem
/etc/lilo.conf
. Po každé editaci tohoto souboru musíte spustit
program lilo
, aby se provedené změny aktivovaly.
Důležité jsou části souboru lilo.conf
obsahující klíčová slova
image a other a všechny následující řádky. Používají
se k popsání operačního systému, který má LILO
natáhnout. Takový
záznam může obsahovat jádro (image), kořenovou oblast
(root), upřesňující parametry jádra, atd. stejně jako popis k
zavedení jiného, nelinuxového (other) operačního systému. Tato
klíčová slova mohou být použita více než jednou. Pořadí záznamů v
konfiguračním souboru je důležité, protože určuje systém, který bude natažen
automaticky po určité době (delay) za předpokladu, že
LILO
nebylo zastaveno klávesou shift.
Ihned po instalaci Debianu je systém nakonfigurován pro automatické zavádění
programem LILO
. Jestliže chcete natáhnout jiné linuxové jádro,
musíte změnit soubor /etc/lilo.conf
a přidat následující řádky:
image=/boot/vmlinuz.new label=new append="mcd=0x320,11" read-only
Pro základní nastavení postačují první dva řádky. Jestliže chcete vědět víc o
ostatních klíčových slovech, podívejte se do dokumentace k programu
LILO
(v adresáři /usr/share/doc/lilo/
).
Nejdůležitější soubor je Manual.txt
. Pokud jste nedočkaví, bude
rychlejší si projít manuálové stránky lilo.conf(5)
pro přehled
klíčových slov a lilo(8)
pro popis instalace nové konfigurace do
zaváděcího sektoru.
Poznamenejme, že v systému Debian GNU/Linux jsou dostupné i jiné zavaděče, jako
třeba GRUB (balíček grub
), CHOS (balíček chos
),
Extended-IPL (balíček extipl
), loadlin (balíček
loadlin
) a další.
Hledáte-li popis nějakého programu, vyzkoušejte nejprve man program a info program.
Užitečné informace najdete v adresáři /usr/share/doc
. Zajímavé
dokumenty jsou v podadresářích /usr/share/doc/HOWTO
a
/usr/share/doc/FAQ
. Pokud chcete nahlásit chybu, přečtěte si
soubory /usr/share/doc/debian/bug*
. Úpravy balíčků specifické pro
Debian jsou zdokumentovány v souborech /usr/share/doc/(název
balíčku)/README.Debian
.
WWW stránky Debianu
obsahují
spousty dokumentace o Debianu. V první řadě se podívejte na Debian FAQ
a prohledejte
archív diskusních listů
Debianu
. Komunita okolo Debianu si navzájem pomáhá (users for
users), takže pokud se chcete přihlásit k některému z debianích diskusních
listů, podívejte se na stránku přihlášení do diskusního
listu
.
Proč byste si chtěli sestavit nové jádro? Obvykle nejde o nutnost, poněvadž jádro dodávané s Debianem funguje ve většině počítačů. Nové jádro může být užitečné v následujících situacích:
Nebojte se kompilace jádra, je to zábava a budete z ní mít užitek.
Doporučený způsob kompilace jádra v Debianu vyžaduje tyto balíky:
kernel-package
, kernel-source-2.2.20
(aktuální verze
v době vzniku dokumentu), fakeroot
a další, které již máte patrně
nainstalované (úplný seznam je v souboru
/usr/share/doc/kernel-package/README.gz
).
Tato metoda vytvoří ze zdrojových textů jádra .deb balíček a jestliže máte závislé nestandardní moduly, taktéž z nich vyrobí aktuální balíčky.
Pozn. Jádro nemusíte připravovat touto cestou, ale domníváme se, že s využitím
balíčkovacího softwaru se proces zjednoduší a je také bezpečnější. Můžete si
klidně vzít zdrojové texty jádra přímo od Linuse a nebudete potřebovat balík
kernel-source-2.2.20
. Přestože se ve Woodym používá jádro 2.2.20,
novější jádra řady 2.4 jsou k dispozici jako balíčky.
Popis balíku kernel-package
se nachází v adresáři
/usr/share/doc/kernel-package
. V následujících odstavcích najdete
jen úvod k jeho použití.
V dalším budeme předpokládat, že zdrojové texty jádra verze 2.2.20 uložíte do
/usr/local/src
. Jako superuživatel vytvořte adresář
/usr/local/src
a změňte jeho vlastníka na váš normální účet.
Přihlaste se na svůj účet a přejděte do adresáře, kde chcete mít zdrojové texty
jádra (cd /usr/local/src), rozbalte archív (tar xIf
/usr/src/kernel-source-2.2.20.tar.bz2) a přejděte do tohoto adresáře
(cd kernel-source-2.2.20/). Proveďte konfiguraci jádra příkazem
make xconfig v prostředí X11 nebo make menuconfig v
ostatních případech (musíte mít nainstalovaný balíček
ncurses-dev
). Pročtěte si nápovědu a pozorně vybírejte z
nabízených možností. Pokud si v některém bodu nebudete vědět rady, je většinou
lepší zařízení do jádra vložit. Volby, kterým nerozumíte a které se nevztahují
k hardwaru, raději nechte na přednastavených hodnotách. Nezapomeňte do jádra
zahrnout ,,Kernel module loader'' (tj. automatické vkládání modulů) v sekci
,,Loadable module support'' , které přednastavené není, avšak Debian tuto
službu předpokládá.
Příkazem make-kpkg clean pročistíte strom zdrojových textů a
nastavení balíku kernel-package
.
Kompilaci jádra provedete příkazem fakeroot make-kpkg --revision=jadro.1.0 kernel_image. Číslo verze si můžete zvolit podle vlastní úvahy, slouží k vaší orientaci v připravených balících. Kompilace zabere chvíli času, záleží na výpočetním výkonu vašeho počítače.
Pokud využíváte zařízení PCMCIA, nainstalujte také balík
pcmcia-source
. Rozbalte archív v adresáři /usr/src
(Programy předpokládají, že najdou moduly v adresáři
/usr/src/modules
). Balík připravte příkazem make-kpkg
modules_image. Pro oba úkony musíte být přihlášeni jako uživatel root.
Až kompilace skončí, jádro nainstalujete jako každý jiný balík. Jako root
napište dpkg -i
../kernel-image-2.2.20-podarchitektura_jadro.1.0_i386.deb.
podarchitektura je volitelné upřesnění architektury, např.
,,i586'', které jste zadali před kompilací jádra. dpkg -i
kernel-image... nainstaluje jádro spolu s doprovodnými soubory. Jedná
se třeba o soubory System.map
, který je užitečný při dohledávání
problémů v jádře a /boot/config-2.2.20
obsahující konfigurační
soubor jádra. Během instalace balíku kernel-image-2.2.20
dojde i
ke spuštění zavaděče (příslušného k vaší platformě) a obnovení zaváděcího
záznamu na disku. Pokud jste vytvořili balík s moduly, například jestliže máte
PCMCIA, je nutné ho rovněž nainstalovat.
Nyní můžete spustit systém znovu s novým jádrem. Projděte si výpisy, zda se při instalaci jádra nevyskytly problémy a spusťte shutdown -r now.
Popis balíku kernel-package
najdete v adresáři
/usr/share/doc/kernel-package
.
Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře Intel x86
verze 3.0.23, 15 May, 2002