Nejbližší (a tedy pravděpodobně nejrychlejší) zrcadlo naleznete v seznamu zrcadel Debianu.
Až budete stahovat soubory z debianího zrcadla, použijte binární mód, ne textový nebo automatický. Také je důležité zachovat adresářovou strukturu zrcadla. (To není potřeba, pokud budete kopírovat instalační soubory na diskety, nicméně pak požadované soubory naleznete rychleji.) Svou lokální adresářovou strukturu byste měli budovat od adresáře installer-powerpc. Například:
current/images/podarchitektura/netboot/initrd.gz |
Samozřejmě, že nemusíte stahovat všechny soubory, ale pouze ty, které potřebujete (to zjistíte dále v textu).
Pokud je váš program pro stahování souborů nastaven, aby automaticky rozbaloval soubory, musíte tuto vlastnost vypnout. Instalační soubory se rozbalí automaticky při instalaci. Rozbalovat je v současném systému je zbytečné plýtvání časem a místem, a pokud dekompresní program originální archívy smaže, nebudou k dispozici, až je budete potřebovat.
Na Macintoshích je to obzvláště zajímavé, protože soubory .bin jsou interpretovány jako MacBinary a pokus dekodéru o jejich konverzi skončí hlasitým pádem na ústa.
Také spousta binárních souborů bez přípony (třeba yaboot) bude automaticky považována za textové soubory. Kdyby se tyto soubory stáhly v textovém módu, byly by pro instalaci nepoužitelné.
V zásadě existují tři kategorie souborů:
Soubory potřebné k zavedení instalačního systému (například boot.img a root.img, nebo vmlinuz a initrd.gz).
Soubory, které bude instalační systém potřebovat po zavedení, aby mohl nainstalovat jádro a ovladače zařízení (například net-drivers.img a cd-drivers.img).
Instalační soubory základního systému.
Pokud máte v počítači funkční ethernetové připojení a podpora pro vaši ethernetovou kartu je zakompilovaná v instalačním jádře, budou vám stačit soubory k zavedení instalačního systému. Instalační systém může instalovat ovladače a zbytek systému ze sítě.
Jestliže máte ethernetové připojení, pro které nemá instalační jádro podporu, budete potřebovat zaváděcí soubory instalačního systému a soubory s ovladači zařízení.
Pokud instalujete na systém bez funkčního připojení k síti, nebo jestliže jste připojeni přes PPP (modemem), budete si muset před instalací sehnat všechny tři typy souborů. Soubory základního systému jsou dostupné na prvním CD s Debianem (nebo na jeho menší 120MB variantě nazývané netinst). Toto CD nemusíte nemusíte mít ve fyzické podobě, stačí vám jen jeho obraz.
Pokud si nejste jisti, které soubory potřebujete, začnete pouze se zaváděcími soubory instalačního systému. Jestliže se vám nepodaří nastavit síťové připojení, můžete instalaci ukončit, stáhnout si potřebné soubory a spustit instalaci znovu.
Instalační soubory zahrnují obrazy jádra, které jsou různé pro různé podarchitektury a každé jádro podporuje jinou množinu hardwaru. Konfigurační soubory jader jsou uloženy ve svých adresářích v souboru kernel-config. Pro PowerPC máte na výběr z těchto jader:
Toto jádro je vhodné pro většinu počítačů Power Macintosh. Je použita řada 2.2 linuxového jádra.
Pro novější modely počítačů Power Macintosh byste měli použít tuto variantu založenou na řadě 2.4 linuxového jádra. Jestliže chcete použít toto jádro na ,,OldWorld'' počítači, můžete k zavedení instalačního systému použít pouze BootX. Jádro je totiž tak velké, že se nevejde na disketu a z debianích CD se na ,,OldWorld'' počítačích nedá zavádět. (Ovšem nic vám nebrání přejít na jádro 2.4.25 hned po instalaci.)
Varianta vhodná pro Amiga Power-UP Systems (APUS); je založena na řadě 2.2 linuxového jádra.
Pro vložené (embedded) procesory CHRP použijte tuto variantu založenou na řadě 2.2 linuxového jádra.
Použijte pro počítače Motorola a IBM RS/6000 PReP. Pro jádro je použita řada 2.2 linuxového jádra.
Konfigurační soubory jader jsou uloženy ve svých adresářích v souboru kernel-config.
Obrazy boot-floppy-hfs i boot.img obsahují komprimované linuxové jádro. Jádro na disketě boot-floppy-hfs slouží k zavedení instalačního systému, zatímco jádro z boot.img se nainstaluje na pevný disk počítače. Na architektuře PowerPC se z diskety boot.img nedá zavádět. Třetí, nekomprimované, jádro linux.bin se používá k zavedení instalačního systému z pevného disku nebo CD-ROM. Při zavádění instalačního systému z diskety není potřeba.
Existují dvě verze zaváděcí diskety. Standardní boot-floppy-hfs.img by měl nejlépe pracovat se staršími systémy bez přídavných grafických karet (třeba 7200 nebo 8500). Pokud při zavádění vidíte pouze černou obrazovku, zkuste použít alternativní obraz boot-video-ofonly.img (má přidán zaváděcí parametr video=ofonly).
O tom, jak správně vytvořit diskety z jejich obrazů, pojednává 4.3 – „Zápis obrazů disků na diskety“.
Obraz kořenové diskety (root.img) obsahuje komprimovaný RAMdisk, který se po zavedení instalačního systému nahraje do paměti.
Během instalace bude instalační program potřebovat přístup k ovladačům zařízení. Ty jsou přístupné ve dvou podobách — jako obrazy disket nebo jako jeden velký archív. Pokud máte na pevném disku oblast, která je přístupná instalačnímu systému (viz dále), můžete použít archív drivers.tgz. Obrazy disket s ovladači potřebujete pouze v případě, že musíte instalovat ovladače z disket.
Až budete stahovat soubory, měli byste dávat pozor, na jaký souborový systém je ukládáte. (Jestliže budete instalovat z disket, je to jedno). Instalační systém umí číst mnoho souborových systémů včetně FAT, HFS, ext2fs a Minix. Jestliže ukládáte soubory na UN*Xový souborový systém, stáhněte si z archivu ty největší soubory.
Protože se na začátku instalace vymažou všechny oblasti, na které budete Debian instalovat, musíte stažené soubory umístit na jiné oblasti, než na které budete instalovat.
Pro bezdisketovou instalaci na NewWorld Macích, si z http://debian-imac.sourceforge.net/ stáhněte Stuffit archív obsahující všechny potřebné soubory (podrobný návod je v archívu). Pokud však chcete použít diskety, stáhněte si soubory ze seznamu uvedeného výše. Soubory nezapomeňte uložit na oblast typu HFS (ne HFS+). Dále budete potřebovat soubory yaboot a yaboot.conf ze složky new-powermac nebo powermac. Ti, kdo vlastní nejnovější PowerMacy G4, nebo ti, kdo pracují bez MacOS 9, potřebují novější verzi yabootu, než je v archívu. Nejnovější verzi si můžete stáhnout z http://penguinppc.org/projects/yaboot/.