Tato kapitola se, narozdíl od zbytku příručky, nezabývá oficiálním instalačním programem, ale popisuje instalaci Debianu ze stávajícího unixového nebo linuxového systému. Tuto kapitolu si vyžádali uživatelé přecházející z distribucí RedHat, Mandrake a SUSE. Předpokládáme zde jisté znalosti s používáním *nixových příkazů a pohybem v souborovém systému. V této sekci platí, že příkazy uvozené promptem $ zadáváte ve svém stávajícím systému, zatímco příkazy uvozené # se spouští v chrootovaném prostředí.
Až si Debian vyladíte k obrazu svému, můžete do něj převést stávající uživatelská data a plynule přejít k nové distribuci bez zbytečných prostojů. Tento druh instalace je též vhodný pro systémy s podivným hardwarem, který jinak není podporován instalačními médii.
Nejprve si rozdělte disk. Budete potřebovat aspoň jeden oddíl (kořenový) plus oblast pro virtuální paměť (swap). Pro čistě konzolovou instalaci potřebujete oblast velkou minimálně 150 MB, jestliže budete instalovat i X Window System, počítejte s nejméně 300 megabajty.
Na nových oddílech vytvořte souborové systémy. Například souborový systém ext3 na oblasti /dev/hda6 vytvoříte příkazem:
$ mke2fs -j /dev/hda6 |
(Ve zbytku návodu budeme předpokládat, že kořenový oddíl je /dev/hda6.) Jestliže chcete vytvořit systém ext2, vynechejte parametr -j.
Inicializujte a aktivujte odkládací oddíl (nezapomeňte změnit číslo oblasti podle skutečnosti):
$ mkswap /dev/hda5 $ sync; sync; sync $ swapon /dev/hda5 |
Připojte budoucí kořenovou oblast (/) do adresáře /mnt/debinst. Na jméně přípojného adresáře nezáleží.
$ mkdir /mnt/debinst $ mount /dev/hda6 /mnt/debinst |
debootstrap je program, kterým se v Debianu instaluje základní systém. Má minimum závislostí (pouze glibc a wget), takže se dá použít na téměř libovolném systému. Pokud ještě wget nemáte, nainstalujte si ho.
Na systému používajícím RPM balíčky si můžete stažený .deb soubor převést do formátu .rpm programem alien, nebo můžete použít připravený balík z http://people.debian.org/~blade/install/debootstrap.
Poslední možností je ruční instalace. Vytvořte si pracovní adresář, do kterého později balík rozbalíte:
$ mkdir work $ cd work |
Z poolu si stáhněte balík debootstrap pro svou architekturu, uložte jej do pracovního adresáře a vybalte z něj binární soubory. K instalaci souborů musíte mít rootovská práva.
$ ar -xf debootstrap_0.X.X_arch.deb $ cd / $ zcat < /cesta-k-pracovnimu-adresari/work/data.tar.gz | tar xv |
debootstrap si umí stáhnout potřebné soubory přímo z debianího archivu. Aby se soubory nestahovaly přes půl Zeměkoule, nahraďte v ukázce server http.us.debian.org/debian nějakým bližším. Seznam zrcadel naleznete v http://www.debian.org/misc/README.mirrors.
Pokud máte první oficiální CD, můžete jej připojit jako /cdrom a místo síťové adresy použít odkaz na soubor: file:/cdrom/debian/.
V ukázkovém příkazu debootstrap nahraďte ARCH jedním z následujících: alpha, arm, hppa, i386, ia64, m68k, mips, mipsel, powerpc, s390 nebo sparc.
$ /usr/sbin/debootstrap --arch ARCH woody \
/mnt/debinst http://http.us.debian.org/debian
|
debootstrap umí využít již stažený basedebs.tar, takže se během instalace nemusíte připojovat k síti.
Soubor basedebs.tar naleznete na debianích zrcadlech příslušné architektury v adresáři base-images-current, například: http://http.us.debian.org/debian/dists/woody/main/disks-powerpc/base-images-current/basedebs.tar
V ukázkovém příkazu debootstrap nahraďte ARCH jedním z následujících: alpha, arm, hppa, i386, ia64, m68k, mips, mipsel, powerpc, s390 nebo sparc.
$ /usr/sbin/debootstrap --arch ARCH --unpack-tarball \
/cesta-ke-stazenemu/basedebs.tar woody /mnt/debinst
|
V adresáři /mnt/debinst teď máte opravdový, i když minimální, systém Debian. Nastal čas se do něj přesunout:
$ chroot /mnt/debinst /bin/bash |
Nejprve musíte vytvořit soubor /etc/fstab.
# editor /etc/fstab |
Jako vzor můžete použít následující šablonu (místo XXX dosaďte vlastní oblasti):
# /etc/fstab: static file system information. # # file system mount point type options dump pass /dev/XXX / ext2 defaults 0 0 /dev/XXX /boot ext2 ro,nosuid,nodev 0 2 /dev/XXX none swap sw 0 0 proc /proc proc defaults 0 0 /dev/fd0 /mnt/floppy auto noauto,rw,sync,user,exec 0 0 /dev/cdrom /mnt/cdrom iso9660 noauto,ro,user,exec 0 0 /dev/XXX /tmp ext2 rw,nosuid,nodev 0 2 /dev/XXX /var ext2 rw,nosuid,nodev 0 2 /dev/XXX /usr ext2 rw,nodev 0 2 /dev/XXX /home ext2 rw,nosuid,nodev 0 2 |
Souborové systémy, které jste zadali do /etc/fstab můžete připojit všechny najednou příkazem mount -a, nebo individuálně příkazem:
# mount /cesta # např.: mount /usr |
Před další prací si ověřte, že máte připojený virtuální souborový systém /proc. Pokud tomu tak není, připojte jej:
# mount -t proc proc /proc |
Jeden uživatel RedHatu nás upozornil, že musel na svém systému použít:
# mount -t none proc /proc |
Síťování se nastavuje v souborech /etc/network/interfaces, /etc/resolv.conf a /etc/hostname.
# editor /etc/network/interfaces |
Pro začátek vám mohou pomoci ukázky z /usr/share/doc/ifupdown/examples:
###################################################################### # /etc/network/interfaces -- configuration file for ifup(8), ifdown(8) # See the interfaces(5) manpage for information on what options are # available. ###################################################################### # Virtuální loopback chceme vždy. # auto lo iface lo inet loopback # Použití dhcp: # # auto eth0 # iface eth0 inet dhcp # Statická IP adresa: (broadcast a gateway jsou volitelné) # # auto eth0 # iface eth0 inet static # address 192.168.0.42 # network 192.168.0.0 # netmask 255.255.255.0 # broadcast 192.168.0.255 # gateway 192.168.0.1 |
Do /etc/resolv.conf zadejte nastavení jmenných serverů (DNS):
# editor /etc/resolv.conf |
Jednoduchý /etc/resolv.conf:
# search hqdom.local\000 # nameserver 10.1.1.36 # nameserver 192.168.9.100 |
Zadejte název svého systému (délka aspoň 2 a nejvýše 63 znaky):
# echo JmenoPocitace > /etc/hostname |
Jestliže máte více síťových karet, měli byste si pohrát s názvy modulů v /etc/modules, aby se karty vždy přiřadily ke stejnému rozhraní (eth0, eth1, atd.)
Nastavení časové zóny, přidání obyčejného uživatele a výběr zdrojů pro apt zajistí program baseconfig:
# /usr/sbin/base-config |
Aby se s vámi systém bavil v jiném jazyce než je angličtina, musíte nainstalovat a nastavit balík pro podporu národních prostředí:
# apt-get install locales # dpkg-reconfigure locales |
POZNÁMKA: Před tímto krokem již musíte mít nastavený systém pro správu balíčků — apt. Také nebude od věci nastudovat si odpovídající dokumenty HOWTO.
Jestliže budete chtít tento systém i zavádět (na 99% ano), musíte si nainstalovat jádro (a možná zavaděč). Následujícím příkazem zjistíte dostupná připravená jádra:
# apt-cache search kernel-image |
Vybrané jádro nainstalujte:
# apt-get install kernel-image-2.X.X-arch-atd |
Abyste mohli zavádět svůj Debian, nastavte v zavaděči, aby nahrál instalované jádro s novou kořenovou oblastí.
Návod k nastavení zavaděče prozradí příkaz man yaboot.conf. Pokud si ponecháte původní operační systém, stačí do stávajícího yaboot.conf přidat příslušnou položku. Tento soubor si také můžete zkopírovat do nového systému, zde ho upravit a spustit ybin (použije konfigurační soubor systému, ze kterého jej spouštíte).
Pro inspiraci nabízíme minimální /etc/yaboot.conf:
boot=/dev/hda2 device=hd: partition=6 root=/dev/hda6 magicboot=/usr/lib/yaboot/ofboot timeout=50 image=/vmlinux label=Debian |
Na některých počítačích musíte místo hd: použít ide0:.